Včelařská konference

"Jednalo se tedy o dovoz matek včely tmavé, možná snad přímo Nigry. nepamatuji si už. Bylo to z německy mluvící země.
Byl to jen vyýstup jednoho starého včelaře na přednášce kde přednášející brojil proti něčemu co možná neznal. Tak jej ten včelař poučil.
Podle něj to bylo v pohodě dokud měli příliv kvalitních genů.
Tepve v padesátých letech to šlo do kytek a zlepšení nastalo zase až dovozem kvalitních matek kraňských."

Podle mně není pravda, že rozchovem takzvaně "matek z kvalitního chovu" nedojde k vzniku hodně divokých a bodavých včelstev. Ty geny v těch včelách totiž jsou a budou tam po mnoho tisíc generací. Akorát se budou postupně zřeďovat.
V každé dnešní chované matce jsou geny pro celé spektrum bodavostí, od velmi vysoké po prakticky nulovou bodavost. Připomínám, že příroda šlechtila po milióny let včely na nadprůměrnou bodavost. Ne tu nejvyšší, protože ta znamená zbytečné plýtvání včelami na cokoliv, co se v blízkosti úlu hýbe ale stejně tak ne na tu nízkou, protože to znamená snadné zničení úlu škůdci, požírači včel, plodu a medu.
Dnešní matka vyšlechtěná na mírnost není nic jiného než matka, u které se brakováním během posledních desetiletí odstřihovalo bodavější potomstvo a nechávalo pouze to méně bodavé až úplně mírné.
Rozdíl od nešlechtěné matky je potom pouze v tom, že u takzvaně "vyšlechtěné na mírnost" se ta bodavější část genů toho spektra té divokosti se projeví znatelně tak v druhé a další generaci, do té doby se potomstvo sledovat na divokost a brakovat odchované matky nemusí. Zatímco u "nešlechtěné" nebo málo šlechtěné se celé spektrum genů od nejdivočejší po nejmírnější projeví už v první generaci a včelař pak musí odchované matky na divokost testovat a ty divoké, co už jsou pro něho příliš a znemožňují mu práci ve včelstvu, brakovat. Pokud možno ještě dříve, než odchovají trubce.